Novinky

 

20 PLUS 4 – MAKAK ČERVENOLÍCÍ

Makaci mají v Japonsku své vlastní termální lázně, v Zoo Olomouc mají zase krásný výběh, v němž se pohybují pospolu s návštěvníky. Podívaná na ně je vskutku velkolepá a stojí za to vypravit se po 42 m dlouhé, 7 m nad zemí visuté lávce. „Makaci překonali letos hranici 70 narozených mláďat od roku 2006. Prozatím jsou k vidění 3 mláďata, která se narodila ve dnech 19. - 25. 6. 2020. Pouští se už matek a začínají objevovat vše kolem sebe. Je na ně radostný pohled. Právě dnes ale došlo k porodu dalšímu. S určitostí víme, že se jedná o samičku, “ dodává s úsměvem zoolog Ing. Jitka Vokurková.

CHOV V ZOO OLOMOUC Olomoucká zoo chová makaky od roku 2006. Celkem se v ní narodilo 72 mláďat. Za léta strávená ve výběhu makaci zdatně školí nejen personál zoo, ale i návštěvníky. Z první skupiny se stala doslova mafie, která ve výběhu postupovala zcela systematicky a návštěvníky zbloudilé z trasy obírala o fotoaparáty, nápoje a téměř cokoliv, co bylo k dispozici. Současně se jedná i o chronické útěkáře, kteří mají díky své inteligenci stále v záloze nějakou záludnost. První se jmenovali Tatin a Šimpy. Tehdy vzali za vděk hvozdy Libavé. Další pochází z dob rekonstrukce výběhu, kdy byli po několikaměsíční snaze odchytu umístěni na provizorní místo. Z toho však uprchli a stali se z nich hosté místní restaurace. Jelikož milovali smetanu do kávy, pojal zoolog myšlenku napíchat smetánky uspávací látkou. Jenže nebyl by to makak, aby nerozpoznal smetánky, s nimiž je něco jinak, takže dále konzumovali pouze originál zabalené. Jedno z mláďat dokonce bylo nalezeno mezi plyšáky v obchodu se suvenýry, kterak jako jediný plyšák horlivě mrká na návštěvníky. Poslední lapálii si připravili ke slavnostnímu otevření jejich inovovaného výběhu. Tehdy doznali, že elektrický ohradník dokáží překonat, hvízdli na sebe a v momentě vypuštění do výběhu, výběh opustili nadobro. Nyní ho obývají bez problémů, ale nikdo jim nevěří, že zase nepřemýšlí o nějaké lumpárně.

OBECNÉ INFORMACE Počty těchto nejseverněji žijících primátů, kteří kromě ostrova Hokaido obývají celé Japonsko, se ve volné přírodě odhadují na cca 50 000 jedinců. Je jim dán až 30letý věk, nicméně si ho zkracují návštěvami lidských farem, kde jsou nevítanými hosty. Dokáží si poradit s rozmanitými teplotami, od -15°C až po teploty termálních pramenů. Ne zbůhdarma se jim také říká opice sněžné, i proto, že v zimě dokáží vyhrabávat potravu z pod sněhu. Nepohrdnou ani kůrou stromů. Pochutnají si na ovoci, listech, hmyzu, milují ořechy. Tlupy makaků tvoří mnoho samic a samců a vládne tam matriarchát. Dorozumívají se mezi sebou pestrou škálou zvuků. Typická je pro ně hustá srst, která je chrání před mrazy, sedací mozol, krátký ocas a lícní torby. O mláďata matka pečuje po dobu až 2 let jejich věku.

ZAJÍMAVOSTI V roce 1953 geniální samice Imo naplnila význam slova „opičit se“. Vědci zaregistrovali, kterak ji po zjištění, že lze sladké brambory nečistit od písku tlapkami, ale omývat ve vodě, následuje celá tlupa. Poté, co své spoluobčany naučila umývat jídlo, tuto dovednost ještě zdokonalili - přišli na to, že mytí v mořské vodě dodá bramborům lepší chuť. O deset let později v horách Nagana jiná opičí inteligentka zjistila, že vlézt si v chladném období do horkých pramenů není vůbec nepříjemné. Po několika letech se tento zvyk stal tradicí, a aby se makaci nestávali lázeňskými hosty v lázních pro lidi, byly vybudovány lázně speciálně pro ně. V jedné z japonských svatyň existuje řezba ze 17. st., která vyobrazuje 3 opice. Inspirací pro ni se stali právě makaci a odkazuje k buddhistické myšlence, která vyzývá k tomu, abychom nepomlouvali, nestrkali nos do cizích věcí, nečinili jiným příkoří. Mizaru, Iwazaru, Kikazaru v překladu znamená „nedívej se, neposlouchej, nemluv“. Koncovka „zaru“ vyjadřuje ve staré japonštině zápor a zároveň se vyslovuje stejně jako japonské slovo „saru“, opice.

Fotogalerie