Olomoucká zahrada chová velbloudy dvouhrbé téměř od prvopočátků zahrady, a to od roku 1958. Tento týden k nám přicestovala posila chovu samice Margot. „Roční samice pochází ze Zoo Praha, kde jsme ji i nakládali. Cesta proběhla v pořádku bez jakýchkoliv nesnází. Náš samec byl po jejím příjezdu oddělený, aby se nejprve měla možnost seznámit s ostatními svého pohlaví. Samce jsme ráno pustili ke skupině
a vypadá to, že se všichni mají spolu dobře a velmi záhy našli i společnou velbloudí řeč. Posledním přírůstkem nás velbloudi potěšili v roce 2020, tak přejeme Margot, aby se i ona v budoucnu stala matkou,“ uvádí vedoucí zimoviště afrických zvířat Pavel Vidlář.
MÝTUS HRBŮ PLNÝCH VODY
Díky upravenému metabolismu vydrží velbloud bez vody až 2 týdny, tolerují až 30% ztrátu tekutin v těle, což žádný jiný savec nedokáže. Jakmile však dorazí do oázy, mohou během patnácti minut vypít až 150 litrů vody. Velbloud je také jediným savcem, jenž má oválné červené krvinky, které mu usnadňují průtok krve v případě dehydratace a současně při nárazovém příjmu tekutin mnohonásobně zvětší svůj objem. Velbloudi mají dobře vyvinutý čich a rozpoznají vodu na vzdálenost 17 km. Délka přežití bez vody závisí na potravě. Hrb neobsahuje vodu, jak se někteří lidé mylně domnívají, ale tuk. Jeho zásoba může dosahovat až 40 kg. V případě nouze ho metabolizují na energii a vodu, ale odvádí i tělesné teplo.
A TATI, HOŘÍ H….?
A ptáte-li se, zda h… hoří, tak velbloudí ano. Trus je tak dokonale zbaven vody, že je možné ho ihned použít k rozdělání ohně.