Novinky

 

MLÁĎATA U MAKAKŮ

Makaci mají v Japonsku své vlastní termální lázně, v Zoo Olomouc mají proslulý výběh, v němž se pohybují pospolu s návštěvníky. Podívaná na ně je vskutku velkolepá a stojí za to vypravit se po 42 m dlouhé visuté lávce 7 m nad zemí. „Ve výběhu je pár dnů veselo i díky přítomnosti těch nejmenších. Tlupa makaků se rozrostla o další dvě mláďata, která se narodila ve dnech 18.6. a 30.6. 2021, “ uvádí zoolog Ing. Jitka Vokurková.
CHOV V ZOO OLOMOUC
Olomoucká zoo chová makaky od roku 2006. Celkem se v ní narodilo 64 mláďat. Za léta strávená ve výběhu makaci zdatně školí nejen personál zoo, ale i návštěvníky. Z první skupiny se stala doslova mafie, která ve výběhu postupovala zcela systematicky a návštěvníky zbloudilé z trasy obírala o fotoaparáty, nápoje a téměř cokoliv, co bylo k dispozici. Současně se jedná i o chronické útěkáře, kteří mají díky své inteligenci stále v záloze nějakou záludnost. První útěkáři se jmenovali Tatin a Šimpy. Tehdy vzali za vděk hvozdy Libavé. Další pochází z dob rekonstrukce výběhu, kdy byli po několikaměsíční snaze odchytu umístěni na provizorní místo. Z toho však uprchli a stali se z nich hosté místní restaurace. Jelikož milovali smetanu do kávy, pojal zoolog myšlenku napíchat smetánky uspávací látkou. Jenže nebyl by to makak, aby nerozpoznal smetánky, s nimiž je něco jinak, takže dále konzumovali pouze originálně zabalené. Jedno z mláďat bylo dokonce nalezeno mezi plyšáky v obchodu se suvenýry, kterak jako jediný plyšák horlivě mrká na návštěvníky. Poslední lapálii si připravili ke slavnostnímu otevření jejich inovovaného výběhu. Tehdy doznali, že elektrický ohradník dokáží překonat, hvízdli na sebe a v momentě vypuštění do výběhu výběh opustili nadobro. Nyní ho obývají bez problémů, ale nikdo jim nevěří, že zase nepřemýšlí o nějaké lumpárně.
OBECNÉ INFORMACE
Počty těchto nejseverněji žijících primátů, kteří kromě ostrova Hokaido obývají celé Japonsko, se ve volné přírodě odhadují na cca 50 000 jedinců. Je jim dán život dlouhý až 30 let, nicméně si ho zkracují návštěvami lidských farem, kde jsou nevítanými hosty. Dokáží si poradit s rozmanitými teplotami, od -15 °C až po teploty termálních pramenů. Ne zbůhdarma se jim říká také opice sněžné, i proto, že v zimě dokáží vyhrabávat potravu z pod sněhu. Nepohrdnou ani kůrou stromů. Pochutnají si na ovoci, listech, hmyzu, milují ořechy. Tlupy makaků tvoří mnoho jedinců obou pohlaví. Postavení ve skupině dědí malé samičky po matce. Samice zůstávají ve skupině a dospívající samci tlupu opouští. Skupinu vede dominantní alfa samec, ale výjimkou není ani dominantní postavení samic. Dorozumívají se mezi sebou pestrou škálou zvuků. Typická je pro ně hustá srst, která je chrání před mrazy, sedací mozol, krátký ocas a lícní torby. O mláďata matka pečuje až po dobu 2 let jejich stáří.
ZAJÍMAVOSTI
V roce 1953 geniální samice Imo naplnila význam slova „opičit se“. Vědci zaregistrovali, kterak ji po zjištění, že lze sladké brambory nečistit od písku tlapkami, ale omývat ve vodě, následuje celá tlupa. Poté, co své spoluobčany naučila umývat jídlo, tuto dovednost ještě zdokonalili - přišli na to, že mytí v mořské vodě dodá bramborům lepší chuť. O deset let později v horách Nagana jiná opičí inteligentka zjistila, že vlézt si v chladném období do horkých pramenů není vůbec nepříjemné. Po několika letech se tento zvyk stal tradicí, a aby se makaci nestávali lázeňskými hosty v lázních pro lidi, byly vybudovány lázně speciálně pro ně. V jedné z japonských svatyň existuje řezba ze 17. st., která vyobrazuje 3 opice. Inspirací pro ni se stali právě makaci a odkazuje k buddhistické myšlence, která vyzývá k tomu, abychom nepomlouvali, nestrkali nos do cizích věcí, nečinili jiným příkoří. Mizaru, Iwazaru, Kikazaru v překladu znamená „nedívej se, neposlouchej, nemluv“. Koncovka „zaru“ vyjadřuje ve staré japonštině zápor a zároveň se vyslovuje stejně jako japonské slovo „saru“, opice.

Fotogalerie