Vážení přátelé,
patrně jste z médií zjistili, v jak tíživém období se zoologické zahrady ocitají. Jaké dny prožívají jejich zřizovatelé, ředitelé, příznivci, média a všichni ostatní, pro které je zoologická zahrada „jejich“. Poslání zahrad se postupně naplňovalo. Snaha zachovat zde co nejvíce druhů zvířat pro další generace představovala dlouhodobý cíl, za nímž zahrady nepřestávaly vytrvale jít. A vy najednou čtete, slyšíte, že se zvířata mají utrácet, protože došly peníze a nenajde se nikdo, kdo by je zachránil. Zřizovatelé poskytli, co mohli. Zbývá stát. Bylo nastoleno jednání, jaký ale přinese závěr, nelze vytušit.
A vy? Vy jste nečekali. Nevím, jak velké je srdce člověka, které bije pro zvíře. Nemůže být zásadně větší než obvyklé. Ale ukrývá něco, co neodhalí žádné vyšetření. To, co jste během uplynulých pár dnů dokázali, si zaslouží úctu. Skýtáte nám tolik potřebnou infuzi naděje. Denně otevíráme emailovou schránku a vidíme „Adopce zvířete“, „Adopce zvířete“, „Adopce zvířete“... Adoptujete zvíře, cítíte, že právě vaši pomoc by mohlo potřebovat. Posíláte peníze. Častokrát do darovacích smluv vepisujete jména svých nejbližších, jména dětí, adoptujete zvíře coby dárek pro někoho, jste pracovník nemocničního oddělení, rodič, primátor, novinář, babička... Jste lidé.
Věřte, že děláme mnoho pro to, abyste se vrátili do zoo, kde najdete všechny, které jste tam před jejím uzavřením zanechali. A spatřili i všechny ty další, kteří se tady narodili. Zvířata neutrácíme, byť stojíme nad propastí. Věříme, že predátor v podobě covidu ohlásí ústup a ti, jenž mají možnost nám pomoci, tak učiní.
DĚKUJEME, že vás neztrácíme, ačkoliv sami prožíváte po čertech těžké chvíle.