Zvířata
v naší zoo

V přírodě je téměř vyhubený, v severní Africe byly pro adaxe zřízeny rezervace, kam zvířata poskytla i olomoucká zoo. V rámci evropského záchranného programu jsme se v roce 1996 zúčastnili i reintrodukce tří našich samců do rezervace v Maroku.

Binturong je velmi zvláštní a mezi laiky poměrně neznámé zvíře. Patří mezi cibetkovité šelmy, ale pro svůj zvláštní vzhled se v angličtině někdy nazývá bearcat, což v překladu znamená "medvědokočka". Velmi dobře šplhá a má ovíjivý ocas za který se může i zavěsit. Dožívá se přes dvacet let.

Damani skalní připomínají velké morče nebo králíka. Jejich zoologické zařazení je nejasné, nejčastěji se považují za příbuzné slonů a sirén. Mají špatnou schopnost termoregulace a proto velkou část dne věnují slunění. Trus a moč, které odkládají na jedno místo se využívá v tradiční domorodé medicíně.

Patří mezi ohrožené druhy, původně obýval oblasti od severní Afriky, Turecka a Blízkého Východu až po Írán. V současné době v přírodě žije jen asi 600 - 700 jedinců na několika lokalitách v Íránu a v Izraeli, v zoologických zahradách se chová okolo 250 kusů.

Mnoho lidí se domnívá, že dikobrazi své ostny vystřeluji, ale to se nezakládá na pravdě. Jejich taktika obrany je jiná, při napadení se otáčí k útočníkovi zády a výhružně chřestí ostny, když to nepomůže, tak dikobraz prudce couvne a při zapíchnutí do nepřítele ostny pouze uvolní smrštěním kůže.

Fenek je nejmenším druhem psovitých šelem, nejblíže příbuzný je liškám. Je velmi dobře přizpůsobený pouštním a polopouštním podmínkám, kde se nejčastěji vyskytuje. Nápadně velké uši slouží k ochlazování, tlapky má zespodu osrstěné, aby jej nepálil horký písek. Dožívá se okolo 10 let.

Gepard je nejrychlejším savcem na zemi, dokáže běžet přes 110 km/h. Takovou rychlost dokáže vyvinout jen na krátkou vzdálenost, pokud kořist nedožene tak lov po několika stech metrech vzdává. Udává se, že jen každý 5-10 lov bývá úspěšný. Jeho stavy v přírodě se rychle snižují a v Africe odhadují se na 25 000 jedinců, v Asii je na pokraji vyhubení. Dožívá se 15 - 20 let.

Giboni obývají tropické pralesy, většinu času tráví v nejvyšších stromových patrech a na zem slézají jen velmi zřídka. Ve větvích se pohybují v závěsu za ruce (takový pohyb se odborně nazývá brachiace) skoky dlouhými až deset metrů. Dospívají v sedmi letech a dožívají se až třiceti roků.

U tohoto druhu gibonů se mláďata rodí světlá, v jednom a půl roce postupně tmavnou, až zcela zčernají. V období dospívání se samice přebarví zpět do světlé barvy, samci již zůstanou černí. Giboni se pochybují ve větvích stromů tzv. brachiací, což je pohyb v závěsu za ruce.

Ze smyslů má nejlepší čich a sluch, zrak je poměrně slabý. Dříve byl řazen k chudozubým, se kterými ale není příbuzný, jen se jim trochu podobá vnějším vzhledem a způsobem života. Dožívá se okolo 20 let.

Hrošík vede skrytý způsob života v tropických pralesích, kde žije samotářsky nebo v párech. Objeven byl až v 19. století a některé poznatky o jeho životě byly získány teprve v zoologických zahradách. O jeho stavech v přírodě není mnoho informací, odhadují se jen na několik tisíc jedinců, proto se řadí mezi ohrožené druhy zvířat.

Stejně jako u levharta se u jaguára občas vyskytují černě zbarvení jedinci. Nejde o žádný zvláštní druh, ale jen o barevnou odchylku, které se říká melanismus, u jaguárů je však poměrně vzácný. Samice proto ve vrhu může mít černě i normálně zbarvená mláďata. Ale i u takto zbarvených zvířat lze při bočním osvětlení pozorovat na srsti původní kresbu. Návštěvníci si takto zbarvené jedince často pletou s pumou, která však nikdy černá, ale má okrové, šedé, hnědé nebo nažloutlé zbarvení.

Jaguár má robustnější postavu než levhart a relativně kratší ocas a nohy. Ve větších černých skvrnách nazývaných rozety mají ještě jednu nebo i více černých teček, ty u levhartů chybí. Občas se u něj vyskytují i černě zbarvení jedinci. Ve střední Americe, Mexiku a USA je již vzácný, ale v mnoha nepřístupných oblastech Jižní Ameriky jsou však jeho stavy ještě na přijatelné úrovni. V zajetí se dožívá až 20 let, v přírodě však většinou pouze okolo 15 roků.

Kalimiko neboli tamarín skákavý, jak se také někdy nazývá, není v přírodě příliš běžný. Obývá bambusové houštiny a přízemní patro pralesů, často sestupuje i na zem, kde si vyhledává potravu. V zoologických zahradách se dožívá okolo 10 let, přírodě o něco méně.

Pochází z ostrova Rodriguez, kde jsou kvůli ničení životního prostředí i lovu ohrožení vyhubením. Vliv na jejich početnost mají i prudké bouře a cyklony, které se v této oblasti vyskytují. Stavy ve volné přírodě klesly až na několik desítek jedinců v 70. letech minulého století, v současné době jich zde žije okolo čtyř tisíc. Dožívá se 9 - 17 let. První začala chovat tato vzácná zvířata Jersey ZOO založená v roce 1959 známým spisovatelem a přírodovědcem Geraldem Durrellem.

Kamzík u nás není původním druhem, ale byl zde vysazen v Jeseníkách a Lužických horách. V Jeseníkách byl vypuštěn v roce 1913, v minulém století jeho populace dosahovala 600 až 800 kusů, v současné době se odhaduje asi na 200 kusů. Jeho nejbližší přirozený výskyt je v Tatrách a v Alpách.