Zvířata
v naší zoo

U nás je vzácná a je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti Beskyd a v poslední době byli pozorováni jedinci i na Šumavě. Je mohutnější než domácí kočka, může mít hmotnost až 10 kg, má hustě osrstěný ocas, před černou špičkou se 3 - 4 černými pruhy. Dožívá se okolo 15 let.

Její zbarvení je světlejší, skvrny nejsou sytě černé jako u jižnějších poddruhů. Rozšířená je ve východní Sibiři, Mandžusku a Koreji, proto nevyžaduje vytápěnou ubikaci a je možné ji celoročně chovat ve venkovních voliérách. Dožívá se asi 13 let.

Na předních nohách má plovací blány a specializuje se na lov ryb, nebojí se vody, ráda plave a dokonce se i potápí. Loví i menší savce a ptáky, nepohrdne ani žábou, rakem, měkkýši nebo vodním hmyzem. Může dosahovat hmotnosti až 12 kg, Indické populace jsou mohutnější než Indonéské. Dožívá se okolo 12 let.

Na rozdíl od ostatních kočkodanů nežije trvale na stromech, na stromy chodí v noci spát, ale většinu času ve dne tráví na zemi. V nebezpečí se snaží zachránit útěkem, je nejrychleji běhajícím primátem a dokáže vyvinout rychlost až 55 km/h. Dožívá se až 20 let.

Často se vyskytuje i v blízkosti lidských sídel, kde si vyhledává potravu. Sbírá přejetá zvířata na cestách, živí se na smetištích i v okolí zpracoven ryb. Jako všichni kondoři má vynikající čich, který mu pomáhá při hledání kořisti. Kondoři také často kálí na své nohy, což jim pomáhá při ochlazování organismu. Dožívá se i přes 25 let.

Kondor královský je mnohem pestřeji zbarvený než jeho ostatní příbuzní. Pravděpodobně i z tohoto důvodu se stal kultovním ptákem starých Mayů, zmiňují se o něm Mayské kodexy, kde bývá někdy zobrazovaný jako tvor s lidským tělem a ptačí hlavou, byl také součástí domorodého folklóru i medicíny. Dožívá se až třiceti let.

Ve své domovině není ohrožený a patří k nejběžnějším druhům kondorů. Žije od Ohňové země v Jižní Americe až po jižní Kanadu, jedinci ze Severní Ameriky v zimním období migrují na jih. Mrtvá zvířata často vyhledává při nízkém letu za pomocí vynikajícího zraku a čichu. V noci dokáže snížit svou tělesnou teplotu na 34 °C, tedy až o 6 °C. V přírodě se dožívá přes 16 let, v zajetí až 30 roků.

Korálovník nemá pevnou vápenitou kostru jako některé jiné korály. Součástí jeho těla jsou tzv. zooxanthely, což jsou jednobuněčné organismy, které jej pomáhají vyživovat pomocí fotosyntézy a dodávají jeho organismu až 50% potřebných živin, kromě toho loví aktivně i plankton.

Je jedním z několika málo druhů jedovatých ještěrů na světě. Toxin má poměrně silný, ale smrtelné případy otravy jsou velmi řídké. Jedové kanálky ústí při základnách zubů, proto většinou nebývá kousnutí tak nebezpečné jako uštknutí hadem, který jed vpravuje přímo do tkání. Dávka, kterou má v zásobě by stačila k usmrcení až pěti lidí.

Stejně jako ostatní kosmani mají specializované zuby jimiž vykousávají otvory do kůry stromů a keřů, z nich pryštící míza a pryskyřice patří k jejich základní potravě. Dále se živí bezobratlými živočichovy, drobnými obratlovci, ovocem, květy a nektarem. Dožívají se okolo 10 let.

V přírodě ještě není příliš ohrožený, dokáže žít i v sekundárních lesích a na plantážích. Podobně jako jiní kosmani se živí především mízou a pryskyřicí stromů a keřů, zuby vykousává otvory do kůry a vytékající šťávy pak chodí olizovat. Žije v menších rodinných skupinách, v nichž se rozmnožuje jen dominantní samice. Dožívá se až 18 let.

S hmotností 85 - 140 g je trpaslíkem i mezi ostatními kosmany a současně nejmenším druhem vyšších primátů. Jeho potrava se z velké části (70 - 90 %) skládá z mízy stromů a drobných živočichů. Stejně jako všichni kosmanů má na prstech rukou a nohou s výjimkou palců drápky místo nehtů. Dožívá se do deseti let.

Sdružuje se do velkých tlup čítajících od 10 do 100 jedinců, ale někdy mohou skupiny mít až několik set členů. Zajímavým jevem je válení se na zádech, které má dvě funkce, první z nich je péče o srst a druhá určuje postavení zvířete ve skupině. Dožívá se 10 - 20 roků.

Tato koza je pravděpodobně předkem domácích koz. K zdomácnění došlo již před 6 000-8 000 lety př. n. letopočtem, možná i dříve a v současné době je známo na 300 různých plemen. Na mnoha místech světa včetně naší republiky byla koza bezoárová vysazována jako lovná a trofejová zvěř.

Koza kašmírská patří do skupiny plemen dlouhosrstých koz, chovaných zejména pro velmi kvalitní vlnu z níž se vyrábí světoznámý kašmír. Vlna se získává vyčesáváním a z jedné kozy lze získat 200 - 500 gramů.

Na většině území je ohrožená a odhady jejich stavů nepřesahují 3 000 kusů. Je lovena jak pro maso, tak i pro trofeje, jejich velmi zajímavé šroubovitě stočené rohy mohou být u dospělých samců dlouhé až 160 cm. Dožívá se okolo 15 let.