Zvířata
v naší zoo

Kamzík u nás není původním druhem, ale byl zde vysazen v Jeseníkách a Lužických horách. V Jeseníkách byl vypuštěn v roce 1913, v minulém století jeho populace dosahovala 600 až 800 kusů, v současné době se odhaduje asi na 200 kusů. Jeho nejbližší přirozený výskyt je v Tatrách a v Alpách.

Kanici jsou hbití dravci, loví jiné ryby, korýše a další mořské živočichy rychlými výpady. V červené knize je kanic tečkovaný vedený jako zranitelný druh, ohrožený je znečištěním a ničením přirozeného prostředí i rybolovem a odchytem pro chov v mořských akváriích.

Zajímavé je pozorovat chování a soužití klaunů se sasankou. Na jedné straně je sasanka pomocí svých žahavých buněk chrání a slouží jim jako dokonalý úkryt, na druhé straně klauni ji očišťují od odumřelých částí a někdy ji i "krmí" zbytky potravy.

V přírodě není klokan parma příliš běžný, dokonce byl od konce 19. století považován za vyhubeného. V roce 1967 byl objeven v lesích Nového jižního Welsu, vysazen byl na ostrově Kawau. Poměrně často se chová i v zoologických zahradách. Dožívá se 7 - 10 let.

Patří mezi největší druhy klokanů, velcí samci mohou dosahovat výšky přes 160 cm a hmotnosti 50 - 90 kg, samice jsou podstatně menší, obvykle váží 20-40 kg. Při útěku dokáže vyvinout rychlost až 48 km/h, může skákat 2 - 3 m vysoko a 8 - 9 m daleko. Jeho název nevznikl podle rezavě zbarvené srsti, ale podle rudého výměšku žláz, který si samci roztírají na hrudi. Dožívá se až 25 let.

Dříve byl klokánek králíkovitý mnohem hojnější než dnes, rozšířený byl na velkém území v jižní a jihozápadní Austrálii, kvůli rozvoji zemědělství a rozšíření lišek a zdivočelých koček, které jej loví, se stal velmi vzácným a přežil jen na několika místech v západní Austrálii. Dožívá se 5 - 7 let.

Jed má neurotoxické účinky, ale pro člověka není příliš nebezpečný. V přírodě není příliš ohrožený, ale často je nalézán přejetý na silnicích.

U nás je vzácná a je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti Beskyd a v poslední době byli pozorováni jedinci i na Šumavě. Je mohutnější než domácí kočka, může mít hmotnost až 10 kg, má hustě osrstěný ocas, před černou špičkou se 3 - 4 černými pruhy. Dožívá se okolo 15 let.

Její zbarvení je světlejší, skvrny nejsou sytě černé jako u jižnějších poddruhů. Rozšířená je ve východní Sibiři, Mandžusku a Koreji, proto nevyžaduje vytápěnou ubikaci a je možné ji celoročně chovat ve venkovních voliérách. Dožívá se asi 13 let.

Na předních nohách má plovací blány a specializuje se na lov ryb, nebojí se vody, ráda plave a dokonce se i potápí. Loví i menší savce a ptáky, nepohrdne ani žábou, rakem, měkkýši nebo vodním hmyzem. Může dosahovat hmotnosti až 12 kg, Indické populace jsou mohutnější než Indonéské. Dožívá se okolo 12 let.

Je nejhojnější jihoamerickou kočkovitou šelmou, ale i její stavy klesají zejména kvůli nelegálnímu lovu. Velmi dobře plave a ve vodě loví i ryby.

Na rozdíl od ostatních kočkodanů nežije trvale na stromech, na stromy chodí v noci spát, ale většinu času ve dne tráví na zemi. V nebezpečí se snaží zachránit útěkem, je nejrychleji běhajícím primátem a dokáže vyvinout rychlost až 55 km/h. Dožívá se až 20 let.

Často se vyskytuje i v blízkosti lidských sídel, kde si vyhledává potravu. Sbírá přejetá zvířata na cestách, živí se na smetištích i v okolí zpracoven ryb. Jako všichni kondoři má vynikající čich, který mu pomáhá při hledání kořisti. Kondoři také často kálí na své nohy, což jim pomáhá při ochlazování organismu. Dožívá se i přes 25 let.

Kondor královský je mnohem pestřeji zbarvený než jeho ostatní příbuzní. Pravděpodobně i z tohoto důvodu se stal kultovním ptákem starých Mayů, zmiňují se o něm Mayské kodexy, kde bývá někdy zobrazovaný jako tvor s lidským tělem a ptačí hlavou, byl také součástí domorodého folklóru i medicíny. Dožívá se až třiceti let.

Ve své domovině není ohrožený a patří k nejběžnějším druhům kondorů. Žije od Ohňové země v Jižní Americe až po jižní Kanadu, jedinci ze Severní Ameriky v zimním období migrují na jih. Mrtvá zvířata často vyhledává při nízkém letu za pomocí vynikajícího zraku a čichu. V noci dokáže snížit svou tělesnou teplotu na 34 °C, tedy až o 6 °C. V přírodě se dožívá přes 16 let, v zajetí až 30 roků.

Korálovník nemá pevnou vápenitou kostru jako některé jiné korály. Součástí jeho těla jsou tzv. zooxanthely, což jsou jednobuněčné organismy, které jej pomáhají vyživovat pomocí fotosyntézy a dodávají jeho organismu až 50% potřebných živin, kromě toho loví aktivně i plankton.