Všechna zvířata | Zoo Olomouc - Svatý Kopeček

Zoologická zahrada Olomouc

Plánované uzávěry v areálu zoo

Všechna zvířata

Přečtěte si něco o našich zvířatech

Dříve se nazývala husa indická, v létě se rozmnožuje ve střední Asii v okolí horských jezer. Na zimu se stahuje jižněji do Indie, Pákistánu a Myanmaru. Občas ji lze zastihnout v Evropě, včetně naší republiky, kde se vyskytují jedinci uniklí z chovů. Na několika místech ve světě byla i vysazena.

Občas se vyskytuje i u nás a jinde v Evropě, dříve zde byla vzácná, ale od poloviny minulého století se objevuje pravidelně a dokonce u nás hnízdí. Předpokládá se, že by ve většině případů mohlo jít o ptáky uniklé z chovů. Je částečně tažná, jedinci z východní Evropy zimují v Malé Asii, v menší míře i na jihu Evropy.

Husička dvoubarvá

Rozšířená je v Americe, subsaharské Africe a jižní Asii. Vzácně se objevuje i v Evropě. Na většině území je běžná a není ohrožená.

Hvězdice páskovaná

Hvězdice mají ústa na spodní straně tělového terče, při pozření větší kořisti mohou vychlípit žaludek mimo tělo a po jejím strávení jej stáhnou zase zpět. Mají také velkou regenerační schopnost a dokážou nahradit ztracená ramena.

Patří k nejohroženějším ptákům a podle IUCN je veden jak druh kriticky ohrožený. V Africe jich žije jen několik set v několika koloniích a v Arábii je jen jedna velmi malá kolonie. Dříve byl mnohem více rozšířený a hnízdil i ve střední Evropě, kde byl vyhuben asi před třemi sty lety.

Jaguár - černá forma

Stejně jako u levharta se u jaguára občas vyskytují černě zbarvení jedinci. Nejde o žádný zvláštní druh, ale jen o barevnou odchylku, které se říká melanismus, u jaguárů je však poměrně vzácný. Samice proto ve vrhu může mít černě i normálně zbarvená mláďata. Ale i u takto zbarvených zvířat lze při bočním osvětlení pozorovat na srsti původní kresbu. Návštěvníci si takto zbarvené jedince často pletou s pumou, která však nikdy černá, ale má okrové, šedé, hnědé nebo nažloutlé zbarvení.

Jaguár americký

Jaguár má robustnější postavu než levhart a relativně kratší ocas a nohy. Ve větších černých skvrnách nazývaných rozety mají ještě jednu nebo i více černých teček, ty u levhartů chybí. Občas se u něj vyskytují i černě zbarvení jedinci. Ve střední Americe, Mexiku a USA je již vzácný, ale v mnoha nepřístupných oblastech Jižní Ameriky jsou však jeho stavy ještě na přijatelné úrovni. V zajetí se dožívá až 20 let, v přírodě však většinou pouze okolo 15 roků.

Jeřáb bělošíjí

Jeho početnost se od poloviny minulého století zvýšila, ale i tak se jeho stavy odhadují na pouhých 5 000 jedinců.Hlavní hrozbou je přeměna mokřadů na zemědělskou půdu a ztráta přirozeného prostředí. Dospívá ve 2 - 3 letech. V roce 2016 olomoucká zoo poskytla vejce pro reintrodukci těchto ptáků přímo do rezervace na Dálném východě.

Jeřáb mandžuský

Je ohrožený vyhubením, jeho stavy ve volné přírodě se odhadují na pouhých 1700 - 2000 kusů. V roce 2016 olomoucká zoo poskytla jejich vejce pro reintrodukci do rezervace na Dálném východě. V Japonsku i Číně jsou tito ptáci považováni za posvátné, jsou součástí starých bájí, vyobrazují se na mnoha uměleckých předmětech i bankovkách a jsou zobrazeni i na logu japonských aerolinií.

Jeřáb panenský

V přírodě je poměrně běžný a nepatří mezi ohrožené druhy, před 100 lety žil také na Balkáně a ve Španělsku. Západní populace zimují v Africe, ale z hnízdišť ve střední a východní Asii podniká namáhavé migrační tahy na zimoviště v Indii, při nich musí překonávat pohoří Himaláj ve výšce až 8 000 m. Na zimovištích se shromažďuje ve velkých hejnech. Dožívá se okolo 20 let.

Jeřáb popelavý

U nás se řadí mezi kriticky ohrožené druhy a probíhá zde jižní hranice jeho hnízdního areálu. Přes naše území většinou přetahuje a občas i hnízdí.

Většinu života tráví na stromech, kde odpočívají i spí, při tom se podpírají velmi dlouhým ocasem.

Ještěrka paví

Tato ještěrka je blízce příbuzná ještěrky perlové z jihozápadní Evropy. Oba druhy se často chovají v teráriích.

Ještěrkovec obrovský

Je velmi plachý, když se cítí ohrožen, ukrývá se do úzkých skalních štěrbin a nafoukne se vzduchem, což znemožňuje jeho vytažení.

Ještěrkovec žlutohrdlý

V přírodě je velmi plachý a při vyrušení se snaží rychle ukrýt. Dožívá se až 15 let.

Ježovka diadémová

Křehké ostny obsahují neurotoxiny, píchnutí bývá bolestivé a může otékat, ale jed má jen mírné účinky a pro člověka nepředstavuje vážnější hrozbu. Byla objevena i ve Středozemním moři jak první invazivní druh ježovek.

Stránky

Na tomto webu používáme soubory cookie

Na našich webových stránkách používáme soubory cookie, abychom vám poskytli co nejrelevantnější zážitek tím, že si zapamatujeme vaše preference a opakované návštěvy.
Kliknutím na „Přijmout vše“ souhlasíte s používáním všech souborů cookie. Můžete však kliknout na tlačítko „Nastavení souborů cookie“ a poskytnout kontrolovaný souhlas.

Tento web používá soubory cookie ke zlepšení vašeho zážitku při procházení webem. Z nich se ve vašem prohlížeči ukládají soubory cookie, které jsou kategorizovány podle potřeby, protože jsou nezbytné pro fungování základních funkcí webu. Používáme také soubory cookie třetích stran, které nám pomáhají analyzovat a porozumět tomu, jak tento web používáte. Tyto soubory cookie budou ve vašem prohlížeči uloženy pouze s vaším souhlasem. Máte také možnost odhlásit se z těchto souborů cookie. Ale odhlášení některých z těchto souborů cookie může ovlivnit váš zážitek z prohlížení.

Nezbytné technické cookies
Analytické cookies
Marketingové cookies