Zvířata
v naší zoo

Charza svým vzhledem připomíná naše kuny, je však mnohem větší. Na rodíl od ostatních kun žije společensky v malých rodinných skupinkách, je velmi hravá. Dokáže ulovit i menší druhy kopytníků jako jsou kabaři nebo muntžaci a dožívá se až 14 let.

Damani skalní připomínají velké morče nebo králíka. Jejich zoologické zařazení je nejasné, nejčastěji se považují za příbuzné slonů a sirén. Mají špatnou schopnost termoregulace a proto velkou část dne věnují slunění. Trus a moč, které odkládají na jedno místo se využívá v tradiční domorodé medicíně.

Patří mezi ohrožené druhy, původně obýval oblasti od severní Afriky, Turecka a Blízkého Východu až po Írán. V současné době v přírodě žije jen asi 600 - 700 jedinců na několika lokalitách v Íránu a v Izraeli, v zoologických zahradách se chová okolo 250 kusů.

Mnoho lidí se domnívá, že dikobrazi své ostny vystřeluji, ale to se nezakládá na pravdě. Jejich taktika obrany je jiná, při napadení se otáčí k útočníkovi zády a výhružně chřestí ostny, když to nepomůže, tak dikobraz prudce couvne a při zapíchnutí do nepřítele ostny pouze uvolní smrštěním kůže.

Na rozdíl od pštrosů dvouprstých nebo nandu má zakrnělá křídla, která jsou dlouhá jen 10 cm. Velmi rychle běhá, při útěku dělá až 2,7 m dlouhé skoky a vyvine rychlost 48 km/hod. V některých oblastech se vyskytuje velmi hojně a bývá farmáři považován za škůdce. Dobře plave a velmi rád se koupe.

Patří k větším druhům felsum a obývá pouze malé území na jihovýchodě Madagaskaru. Ohrožená je jak ničením přirozených stanovišť, tak i odchytem pro chov v zajetí. Felsumy patří mezi denní gekony, neživí se pouze hmyzem, ale velmi rády pojídají i sladké ovoce a vylizují nektar a pyl z květů.

Fenek je nejmenším druhem psovitých šelem, nejblíže příbuzný je liškám. Je velmi dobře přizpůsobený pouštním a polopouštním podmínkám, kde se nejčastěji vyskytuje. Nápadně velké uši slouží k ochlazování, tlapky má zespodu osrstěné, aby jej nepálil horký písek. Dožívá se okolo 10 let.

Samice těchto gekonů jsou menší než samci. V období rozmnožování se ozývá silným štěkavým zvukem. V čelistech má velkou sílu a při napadení se brání bolestivými kousanci. V nebezpečí může odvrhnout část ocasu jako naše ještěrky. V některých oblastech je ohrožený lovem pro tradiční čínskou medicínu. Dožívá se až 9 let.

Gepard je nejrychlejším savcem na zemi, dokáže běžet přes 110 km/h. Takovou rychlost dokáže vyvinout jen na krátkou vzdálenost, pokud kořist nedožene tak lov po několika stech metrech vzdává. Udává se, že jen každý 5-10 lov bývá úspěšný. Jeho stavy v přírodě se rychle snižují a v Africe odhadují se na 25 000 jedinců, v Asii je na pokraji vyhubení. Dožívá se 15 - 20 let.

Giboni obývají tropické pralesy, většinu času tráví v nejvyšších stromových patrech a na zem slézají jen velmi zřídka. Ve větvích se pohybují v závěsu za ruce (takový pohyb se odborně nazývá brachiace) skoky dlouhými až deset metrů. Dospívají v sedmi letech a dožívají se až třiceti roků.

U tohoto druhu gibonů se mláďata rodí světlá, v jednom a půl roce postupně tmavnou, až zcela zčernají. V období dospívání se samice přebarví zpět do světlé barvy, samci již zůstanou černí. Giboni se pochybují ve větvích stromů tzv. brachiací, což je pohyb v závěsu za ruce.

Hadice patří mezi ostnokožce, přestože mají hvězdicovitý tělní plán s pěti rameny podobně jako mořské hvězdice, jsou více příbuzné ježovkám a sumýšům. Hadice jsou dravci, živí se nejrůznějšími drobnými živočichy i rybkami a nepohrdnou ani uhynulými jedinci. Nejčastěji obývají štěrbiny podmořských skal a korálové útesy. Občas se chovají v mořských akváriích, kde ale můžou ulovit menší rybky.

V přírodě zatím není ohrožený, protože loví jedovaté hady, je považován za užitečného a lidé jej nepronásledují. Žije na savanách, kde neloví střemhlavým letem, ale potravu sbírá při chůzi. Menší kořist spolkne celou, větší si přidržuje nohama a trhá si ji silným zobákem. V jižní Africe se dokonce na farmách chovají ochočení ptáci, kteří pomáhají farmářům lovem nebezpečných hadů.

Tento velký holub by podle nedávných výzkumů DNA mohl být nejbližším žijícím příbuzným vyhynulého dronta mauricijského neboli blbouna nejapného. Dronte byl nelétavý až metr vysoký pták žijící pouze na ostrově Mauricius, kde byl v 17. století vyhubený.

Tento houbovník vytváří velké kolonie, které mohou mít až deset metrů v průměru. V mořích jej nalezneme až do hloubky okolo 40 m. Ohrožuje jej, stejně jako ostatní druhy korálnatců, především znečištění moří a zvyšování teploty vody v důsledku změny klimatu země.

Ze smyslů má nejlepší čich a sluch, zrak je poměrně slabý. Dříve byl řazen k chudozubým, se kterými ale není příbuzný, jen se jim trochu podobá vnějším vzhledem a způsobem života. Dožívá se okolo 20 let.