Zvířata
v naší zoo

Je ohrožený vyhubením, jeho stavy ve volné přírodě se odhadují na pouhých 1700 - 2000 kusů. V roce 2016 olomoucká zoo poskytla jejich vejce pro reintrodukci do rezervace na Dálném východě. V Japonsku i Číně jsou tito ptáci považováni za posvátné, jsou součástí starých bájí, vyobrazují se na mnoha uměleckých předmětech i bankovkách a jsou zobrazeni i na logu japonských aerolinií.

V přírodě je poměrně běžný a nepatří mezi ohrožené druhy, před 100 lety žil také na Balkáně a ve Španělsku. Západní populace zimují v Africe, ale z hnízdišť ve střední a východní Asii podniká namáhavé migrační tahy na zimoviště v Indii, při nich musí překonávat pohoří Himaláj ve výšce až 8 000 m. Na zimovištích se shromažďuje ve velkých hejnech. Dožívá se okolo 20 let.

Je velmi plachý, když se cítí ohrožen, ukrývá se do úzkých skalních štěrbin a nafoukne se vzduchem, což znemožňuje jeho vytažení.

V přírodě je velmi plachý a při vyrušení se snaží rychle ukrýt. Dožívá se až 15 let.

Podobně jako jiní čtverzubci mohou naplňovat zvláštní vak vodou nebo vzduchem. Používají jej k rychlejšímu stoupání k hladině nebo klesání ke dnu. Při stoupání jej naplní plynem, při klesání jej u hladiny naplní vodou. Nafukuje si i v případě nebezpečí a připomíná pak ostnitou kouli.

Křehké ostny obsahují neurotoxiny, píchnutí bývá bolestivé a může otékat, ale jed má jen mírné účinky a pro člověka nepředstavuje vážnější hrozbu. Byla objevena i ve Středozemním moři jak první invazivní druh ježovek.

Průměr těla má okolo 5 cm, s ostny může mít až 25 cm. Občas se dováží a chová v mořských akváriích. Má dva typy ostnů, delší jsou tupé a duté, kratší špičaté obsahují toxiny působící silnou bolest. Zalomené ostny mohou způsobovat hnisavá poranění.

Březňačka, jak se také někdy kachna divoká nazývá, je jednou z nejhojnějších kachen. Je také naší největší plovavou kachnou. Stala se předkem kachny domácí, která z ní byla vyšlechtěna. S ní se bez obtíží kříží a patrně z tohoto důvodu se u divokých populací vyskytuje velká barevná variabilita.

Pro krásné vybarvení samečků se často chová. Samice mají nenápadné hnědavé zbarvení, podobně jako kachničky mandarínské.

Není příliš ohrožená, ale v některých oblastech se její stavy snížily a je zde chráněná. Na mnoha místech byla vysazená a lze ji spatřit i v naší přírodě, občas zde i hnízdí. U nás se pravděpodobně vyskytují jedinci uniklí z chovů. Samci ve svatebním šatě se řadí mezi nejkrásnější ptáky světa, mimo období rozmnožování jsou zbarvení podobně jako samice.

Kalimiko neboli tamarín skákavý, jak se také někdy nazývá, není v přírodě příliš běžný. Obývá bambusové houštiny a přízemní patro pralesů, často sestupuje i na zem, kde si vyhledává potravu. V zoologických zahradách se dožívá okolo 10 let, přírodě o něco méně.

Pochází z ostrova Rodriguez, kde jsou kvůli ničení životního prostředí i lovu ohrožení vyhubením. Vliv na jejich početnost mají i prudké bouře a cyklony, které se v této oblasti vyskytují. Stavy ve volné přírodě klesly až na několik desítek jedinců v 70. letech minulého století, v současné době jich zde žije okolo čtyř tisíc. Dožívá se 9 - 17 let. První začala chovat tato vzácná zvířata Jersey ZOO založená v roce 1959 známým spisovatelem a přírodovědcem Geraldem Durrellem.

Kamzík u nás není původním druhem, ale byl zde vysazen v Jeseníkách a Lužických horách. V Jeseníkách byl vypuštěn v roce 1913, v minulém století jeho populace dosahovala 600 až 800 kusů, v současné době se odhaduje asi na 200 kusů. Jeho nejbližší přirozený výskyt je v Tatrách a v Alpách.

Kanici jsou hbití dravci, loví jiné ryby, korýše a další mořské živočichy rychlými výpady. V červené knize je kanic tečkovaný vedený jako zranitelný druh, ohrožený je znečištěním a ničením přirozeného prostředí i rybolovem a odchytem pro chov v mořských akváriích.

Zajímavé je pozorovat chování a soužití klaunů se sasankou. Na jedné straně je sasanka pomocí svých žahavých buněk chrání a slouží jim jako dokonalý úkryt, na druhé straně klauni ji očišťují od odumřelých částí a někdy ji i "krmí" zbytky potravy.

V přírodě není klokan parma příliš běžný, dokonce byl od konce 19. století považován za vyhubeného. V roce 1967 byl objeven v lesích Nového jižního Welsu, vysazen byl na ostrově Kawau. Poměrně často se chová i v zoologických zahradách. Dožívá se 7 - 10 let.