Zvířata
v naší zoo

V přírodě je téměř vyhubený, v severní Africe byly pro adaxe zřízeny rezervace, kam zvířata poskytla i olomoucká zoo. V rámci evropského záchranného programu jsme se v roce 1996 zúčastnili i reintrodukce tří našich samců do rezervace v Maroku.

Zatímco samice jsou nenápadně zbarvené, samci jsou větší a dokážou se krásně vybarvit.

Při vyrušení roztahuje velký kožovitý límec, je to strategie, která má za účel odradit případného útočníka tím, že se z drobného ještěra opticky náhle stane mnohem větší zvíře. Pokud tato taktika nepomůže, dokáže se vztyčit a vydat se na rychlý útěk jen po zadních nohách.Límec používají samci i při imponování a vzájemných soubojích. Dožívá se 8 - 10 let.

Mladí jedinci, samice a nízko postavení samci mají nevýrazné šedohnědé zbarvení. Dominantní samci v období rozmnožování mívají výrazně oranžově zbarvenou hlavu a modré tělo. Dříve byla považována za poddruh agamy osadní, které se často vyskytují i poblíž lidských obydlí.

Žije v lesnatých oblastech na omezeném území ve východní Africe. Celkový počet těchto agapornisů se odhaduje na méně než 20 000 jedinců, jejich stavy v přírodě se neustále snižují v důsledku využívání jejich přirozeného prostředí k zemědělským účelům.

Mezi jeho hlavní predátory patří velcí hadi, kočkovité šelmy a člověk. V přírodě je pronásledován pro chutné maso, trpí i ztrátou přirozeného životního prostředí, ale zatím není na většině území svého rozšíření ohrožený. Dožívá se až 20 let.

Na většině území je běžný a není ohrožený, ale také jeho stavy vlivem odchytu klesají. Dá se velmi dobře ochočit a často se chová v zajetí.

Dožívá se 40-50 let, výjimečně až 70 let. Stejně jako ostatní ary se naučí dobře napodobovat lidská slova nebo jiné zvuky.

Velmi často se chová v zoologických zahradách i u soukromých chovatelů, také indiáni ochočené ary často chovají ve svých chýších. Jejich stavy v přírodě jsou poměrně uspokojivé hlavně díky obrovskému areálu rozšíření. Patří mezi dlouhověké papoušky a dožívá se i přes 50 let.

Arassariové jsou příbuzní mnohem větším tukanům. U tohoto druhu lze obě pohlaví snadno rozlišit, samci jsou zbarvení černě, kdežto samice spíše do šeda. Většinu života tráví v korunách vysokých stromů deštných pralesů a jen málokdy slétá na zem. V přírodě zatím není ohrožený.

Ve své domovině je často považován za škůdce, který ničí úrodu na polích i v sadech a na většině území není ohrožený. Často se chová i v zoologických zahradách a u soukromých chovatelů, ale pro jeho hlasitý křik se nedoporučuje chov v domácnosti.

Ozývají se velmi hlasitým křikem a v přírodě je snadnější tyto aratingy slyšet nežli vidět, jejich výrazné žlutooranžové zbarvení připomíná květy v korunách stromů. Dožívají se 20 až 30 let. V přírodě jsou ohroženi lovem pro chov v zajetí i úbytkem jejich přirozeného prostředí.

V přírodě je ohrožený lovem, jeho populace se odhaduje na pouhých 6 000 kusů.

Binturong je velmi zvláštní a mezi laiky poměrně neznámé zvíře. Patří mezi cibetkovité šelmy, ale pro svůj zvláštní vzhled se v angličtině někdy nazývá bearcat, což v překladu znamená "medvědokočka". Velmi dobře šplhá a má ovíjivý ocas za který se může i zavěsit. Dožívá se přes dvacet let.

Název bodlok vznikl podle dvou ostrých kostěných trnů, které mají tyto ryby umístěné v pochvách po stranách ocasu. Ryby je při podráždění vztyčí a používají ke své ochraně i ke vzájemným soubojům, velké druhy mohou ošklivě poranit i potápěče.

V křídlech mají ostré kostěné ostruhy, které používají při vzájemných soubojích i při obraně před nepřáteli. Domorodí indiáni často vybírají mláďata z hnízd a chovají je jako hlídače, čáje jsou totiž velmi ostražité a křikem upozorní na každého vetřelce, který se objeví v blízkosti jejich vesnice.